Autor má naprostou pravdu! A netýká se to jen veřejného sektoru,kde je to zcela "mimo mísu".

Jsem právník v důchodu a dobře se živím odstraňováním "slepých uliček' u dodavatelsko-odběratelských smluv ve stavebnictví ,které mohou vyvolat v budoucnu zcela zbytečné spory mezi dodavatelem a odběratelem. Advokát,který nemá žádnou praxi v tom,jak probíhá realizace zejména velké technologické dodávky "na klíč" napíše do smlouvy tolik pitomostí nebo naopak smluvně neošetří mnohá úskalí,která mohou v průběhu výstavby nebo montáže nastat. Většina smluv,které vypracují "kancelářští advokáti" je podhoubím  budoucích vleklých sporů, kdy stavba stojí a advokáti sporných stran se trumfují, kdo je chytřejší. A to zcela zbytečně!

Soukromý investor ví, že používat právníky zbytečně je velmi drahé, ale pak pochopí, že nepoužití velmi drahého právníka je ještě mnohem dražší. Představte si stavbu v hodnotě třeba 200 miliónů korun - to je stavba, která zcela jistě bude někomu vadit a bude proti ní brojit (námitkami, odvoláními atd.) a ten někdo Vám celý ten schvalovací proces může natáhnout klidně na 10 let. Deset let, co Vám ta stavba mohla vydělávat.

Nemusím si představovat stavbu "v hodnotě třeba 200 milionů", působil jsem i na řádově (sic!) větších. Co říkáte, se stává. Ale to je zrovna případ, kdy je vhodné právníky využít. Já píši o případech, kdy jeden externí právník přijde s tím, že jeden právník chce změnu harmonogramu (zjištěnou před podpisem hlavní smlouvy) zapracovat do hlavní smlouvy a druhý chce podepsat hlavní smlouvu v původním znění a změnu harmonogramu řešit dodatkem k SoD. Vyfakturují si týden práce na diskutování tohoto problému a řešení nakonec přehodí na Zadavatele.

Bohužel, ačkoli nejsem právník, musím mít důležitou připomínku. Jsme v republice. Stát tedy technicky není řízen úředníky, ale zákonem a úředníci podle něj konají. Pokud zákon o veřejných zakázkách tvrdí (nevím jestli to tvrdí, ale hádám že ano), že smlouva o zakázce má být vytvořena na základě nějakých požadavků, které se vzhledem k originálnosti zakázky mění (oprava D1 holt není po sté dodat šroubky) tak se musí prostě vytvářet znovu a znovu.

Stejně tak když soukromník se nakrkne na nějakého dodavatele, může si klidně rozvázat smlouvu, ale státní úředník se nakrknout nesmí. Smlouva se smí rozvázat jen na základě litery zákona. A na všecky tyto úkony jsou třeba právníci, aby jako garanti řádně ošetřili a dohlédli na dodržování zákonů.

Samozřejmě, můžeme dát úředníkům moc. Pak se ale vrátíme do doby před pětadvaceti lety a stát se bude řídit po právnícké stránce stejně, jako se řídí soukromé firmy. Akorát bude stejným způsobem jako soukromé firmy krachovat bez jakékoli kontroly (teď alespoň krachujeme kontrolovaně).

O nějakém absolutním odvrhnutí právníků přeci vůbec nepíšu. Ano, každá smlouva musí být upravena na daný příklad. Ale SoD na stavební zakázky mají nějakou ustálenou logiku. Smlouvy, se kterými jsem se ve veřejném sektoru setkal, tuto logiku nemají. Jsou to upravené všeobecné obchodní smlouvy. Pak se mnohé otázky řeší opakovaně, ne vždy stejně, a některé řešeny nejsou vůbec.

A v tom je problém, že právníci působící ve veřejné správě, alespoň ti, se kterými jsem se já setkal, nejsou odborníky v oboru. Převážně se jedná o advokáty s praxí v občanském právu.

Ale ten pravý právnický business přichází teprve po tom. Externí právníci chtějí být u každého řešení technických otázek bez ohledu na to, zda mají dopad do smluvních vztahů či nikoliv. Existují zákonná pravidla veřejných zakázek, která nejsou složitá. Cílem "těchto" právníků je prodlužovat každý jednotlivý krok až na samotnou mez únosnosti, aby mohli vyfakturovat co nejvíce hodin.

Tím důvodem právnických žní ve veřejné správě je to, že aktem voleb se z úctyhodného občana stává lump, kterému jdou novináři po krku a kterému hrozí za každý podpis mnohaletý kriminál.