Cesta do hlubin naší duše

Recenze: Člověk by si přál, aby mohl pojmenovat zlo jako něco, co přeci nemůže být naší součástí. Zlo musí mít důvod. Ten člověk je zlý, protože... Richard Kuklinski ale nevypráví o zlu. Vypráví o všedních dnech, které se tak nějak nepovedly. Říkali mu Ledař.

Ledař

Štve vás šéf? Vynadal vám zcela bezdůvodně nebo sice právem, ale mluvil s vámi pohrdavě? Richard by ho na vašem místě zabil. Vlastně on to několikrát udělal. Obtěžoval vás někdy na noční ulici opilec? Ukázal vám někdo v autě prostředníček, protože jste dodržovali pravidla a zdržovali ho? To všechno byly důvody, pro které Richard Kuklinski vraždil. A mnohé a mnohé další. Zaplatili vám vaši obchodní partneři, abyste zavraždili společného známého a spolu si pak rozdělili trh? Aha asi ne. Takže to s vámi nebude tak zlé. 

 Na příběhu nájemného vraha Kukliňského je děsivé právě ta obyčejnost jeho života. Když čtete kriminální příběhy nebo sledujete filmy o nájemných vrazích, většinou jsou popisováni jako samotáři žijící luxusní život. Jsou prostě jiní. Richard ale žil až do svého zatčení stejný život, jako miliony jiných lidí. Jen měl tak trochu děsivého koníčka.  

 Při čtení si budete často říkat, jsem normální, když tohle čtu? Občas vás ale napadne, tak toho bych zabil taky. Ale pak si uvědomíte, že vlastně ne. Někdo by sklopil hlavu, někdo se pohádal, možná popral, ale přeci není normální řešit konflikty vraždou. Ale přeci jenom, co kdyby. No, fakt ne. Teprve vedle lidí jako je Kulkinski si uvědomíte svojí normálnost. 

 Ale nakonec dobrá zpráva. V dětství Richarda Kulinského se našel důvod, proč se z něj stal Ledař. Nemusíme se bát, co v nás dříme. Přesto se neubráníte myšlence, že Richard Kuklinski je jen taková hyperbola normálnosti. Žádné ztělesněné zlo.