Demokratické země by měly změnit postoj v otázce Krymu

EU, USA a ostatní země by měly podpořit právo obyvatel Krymu zvolit si, v jakém státě chtějí žít. A hned potom by měly podpořit snahy Dagestánu o samostatnost, boj Čečenců o odtržení, snahy Tatarů v Kazani o vlastní stát a dalších zemí, které jsou nedobrovolně součástí jiných státních útvarů. Po vzoru Vladimíra Putina.

Společenská smlouva není neměnná. To, že nějakou dobu lidé žijící na území Krymu obnovovali v každých volbách společenskou smlouvu s Ukrajinou, neznamená, že nemohou změnit svůj názor. Demokracie je vláda lidu, prostřednictvím lidu a pro lid*. Je to bezchybné? Rozhodně ne. Je to zneužitelné? Rozhodně ano. Ruská okupace suverénního státu, která předcházela referendu na Krymu, je zcela jiná otázka. Nemyslím, že by referendum dopadlo jinak, kdyby mu neasistovaly hlavně kalašnikovů v rukách „ochránců pořádku“.

Často opakuji, že demokraté jsou nepoučitelní. Ale nyní by se měli poučit od Vladimíra Putina, který podporuje právo lidu na vlastní stát. Měli by politicky podpořit právo Dagestánců na vlastní stát. Dagestánci (různá etnika) tvoří ve své zemi okolo 90% populace, Rusové pouze 4%. Proč by měli být součástí Ruské federace? Čečensko. 58% Čečenců, ale kvůli 23% Rusů Vladimír Putin prosazuje nárok na Čečnu. Podpořme samostatnost Čečenska. Republika Tatarstán. Poměr Tatarů a Rusů v Tatarstánu je obdobný jako poměr Rusů a Ukrajinců s Krymskými Tatary na Krymu. Podpořme snahy o samostatnost Republiky Tatarstán.

Nejde to? Ono totiž o právo vůbec nejde. Angličané mají rčení: „possession is nine-tenths of the law“. Držba je devět desetin práva. Jediný kdo se tím řídí, je prezident Putin. Proto bude po jeho bez ohledu na výkřiky Západních státníků.

*Abraham Lincoln, Gettysburg 1863